Jízda za hady
Vyrážíme andreho dodávkou za město Gansbaai v Jihoafrické republice. Pravda, už i ta dodávka se dá fotit, protože jde jistě o vůz, kterému záruční doba prošla před dlouhým stoletím a místy mám strach, zda-li se dostaneme do skal, které se rysují před námi. No nic, přestávám myslet na spolehlivost tohoto veterána a zapojuji se do vtipného rozhovoru s Andrém o ženském pokolení a autech. Kupodivu se dostáváme až pod hlavní skálu, i když se stařičké auto původně nezdálo, tak nakonec se ukázalo jako velice spolehlivé, s velkou prostupností.. Pod skálou zastavujeme a plný očekávání, ba i pochybností, vystupuji z auta. Vyházet všechno zařízení ven a ještě na posilnění lok místní brandy, která v tu chvilku přišla na kuráž vhod.
Vzhuru do skal
Jdu rovnou za Andrém a šplháme vzhůru do skal pomyslsnou stezkou. Každou chvilku se musím uhýbat nějakému kamenu, který se odloupl pod nohou a padal směrem na mě. Konečně se dostáváme na malou římsu, cca 3 na 5m na skále s úchvatným výhledem na celé žraločí město Gansbaai a kocháme se. André nečeká a vytahuje připravené nářadí v podobě ohnutého drátu, volá svého synka na pomoc a začíná se šťourat ve skalní štěrbině.
Kobra je venku
Po několika výměnách peprných slov mezi dvěma muži, se na světlo světa dostává hlavička hada. Ještěš chvilka nutného šťourání v díře a André chytá kobru za ocas a vytahuje tohoto sice krásného, ale prudce jedovatého hada ze své díry a i s hadem míří k nám. Netuším, jak jí nafotíme, když had bude v ruce Hartmana a na malé římse není dostatek místa, aby se mezi námi mohl pohybovat. To ovšem našemu jihoafrickému kamarádovi nedělá potíž a kobru, která je již značně rozrušena, pokládá vedle nás na římsu.
Focení, uskakování a zmatek…
Skvělé, sráz pod námi, prudká stěna nad námi a my stojíme na malém výčnělku, ještě s jedovatou kobrou, která je tu teď volně puštěna. Pomyslím si, „zlatí žraloci“. Zvíře se hned pustí mezi nás a odskakování všech ukazuje, že ne jen mně, tato blízkost není příjemná. Naštěstí žraločí muž kobru chytá a pokládá jí na kámen kde můžeme udělat pár fotek. Za hlasitého syčení a prskání, had reaguje na každý pohyb Andrého a člověk tak alespoň na malý okamžik se soustředí na focení, při kterém had chce uštknout někoho jiného. Před vrácením kobry do své díry, stačí ještě několikrát v našich řadách udělat rozruch, kdy si to namíří rovnou mezi nás. Nakonec putuje zpět do svého domova, kde se s ní ještě náš průvodce rozloučí něžným laškováním a plácáním paní domácí po hlavě. Když jsem tak sledoval to dovádění se smrtelně jedovatým hadem, tak mi hlavou prolétla myšlenka, " co když toho blázna uštkne, jak jej dostaneme dolů k autu?" Naštěstí se nic nestalo a my míříme všichni bez úhony zpět do auta, pravda, už s větší pokorou a kontrolou každého kroku.
Kobra kapská
Kobra kapská, patří do rozáhle skupny kober. Najdeme jí od Jihoafrické republiky po Namíbii, Botswanu a Mozambik. Její biotop je hlavně ve skalách a zarostlé bushy. I když nedorůstá délky své vzdálené příbuzné, kobry královské, tak i s rozměry něco přes metru jde o smrtelně jedovatého hada, který ma každý rok na svědomí několik lidských obětí. I přes svou nebezpečnost, do celého biotopu patří a měla by být součástí , to bohužel neplatí a tento krásný had je vytlačován lidskou populací.
(Naja nivea) Cape cobra