Stále hledáme

zdroj: Delfín dlouholebý (Stenella longirostris)

Každé ráno jsme na malé lodičce vyráželi ještě před svítáním na oceán. Přes deset hodin na palubě, vystaveni žáru slunce a upřeně hledíc na hladinu, zda neuvidíme náznak obra, který vyplul k nádechu. První den nic, zklamaně se večer vracíme do přístavu.
Druhý den opět to samé. To ovšem už bleskla naděje. Nacházíme delfíny dlouholebé při lovu. Neztrácím čas a jdu si do vody spravit náladu. Kapitán najíždí před stádo a já k nim padám do vody. Delfíni okolo mě proplují, ještě pár metrů se snažím za nimi plavat. Oni ladně proplouvají a já mám co dělat, abych jim stačil a připadám si jako šílený hromotluk oproti nim. Jen co zmizí z dohledu, volám opět k lodi, ta mě nabere a vše se opakuje. Po hodině se domlouváme, že je čas pokračovat dál a hledat to, proč jsme tady. Opět bez úspěchu, jen v dálce jsme zahlédli jeden nádech.

Kontakt

Třetí den zas od brzkého rána na nejvyšším bodě lodi a pozorně pozoruji hladinu. Po dopoledni monotónního popojíždění blikne naděje. Vyfouknutý vodotrysk (pára, kterou velryba vydá při vydechnutí na hladině, slouží k hledání kytovcu a díky tvaru se dá i poznat, o kterou velrybu jde). Vorvaň asi dvěstě metrů před námi a vypadá to, že pomalu plave k nám. Rychle otírám masku, nasazuji ploutve a co nejtišeji skáči do vln. Ve vodě už není tak snadné vidět hřbet velryby nad vodou a určit její směr. Pod vodou jen prázdné modro širého oceánu a nad hladinou vidím jen další vlnu, která mi šplouchne do obličeje. Skkiper mi ukazuje, že vorvaň pluje stále na mě. Opět hlavu pod vodu a pokračuji v plavání. Hlavou se honí myšlenky, zda jí opravdu uvidím? Od přátel, kteří se pokoušeli tyto kytovce najít vím, že po i několika pokusech neměli pod vodou štěstí a po seskoku vždy obr zmizel. Pomalu se předemnou začíná objevovat stín těsně pod hladinou. Vorvaň, když pluje směrem k vám, tak má divný tvar, takřka obdelníkovitá hlava a jen mu čouhají malé prsní ploutve (ty ovšem při hlubokých ponorech přitiskne do žlábku na těle a získá tak mnohem aerodynamičtější tvar). Opravdový vorvaň si říkám a vzdálenost mezi ním a mnou se krátí. Vidím, že po boku pluje ještě menší, takže jde o samici s mládětem. Nicméně, to mládě má okolo tři metrů. Jsou už asi na deset metrů a já si uvědomuji, ženejspíš už neodplují. Poslední nádech a zakopávám se do hloubky. Vorvaní samice propluje kolem a prohlíží si mě. Mládě pluje na druhém boku kousek od ocasu. Neskutečné, kamera jede, na foťáku držím spoušť a užívám si tu chvilku. Na hladině propukne jásot. Máme to, neskutečné. Prý plachá velryba. Ona si mě cíleně připlula prohlédnout. Ty chvilky se dají těžko popsat a do masky mi tryskají slzy štěstí. Než připluje loď, kontroluji fotky……….. „to snad ne“ foťák hlásí chybu. Jsem klidný člověk, ale v tu chvilku bych ho nejraději rozmlátil. Vyskakuji na loď a kontroluji, co se stalo. Okem koukám, zda neuvidím znovu velrybu na hladině. Ani jedna fotka. Video snad je, ale fotky jsou v háji. Pokud to bylo jen jediné setkání, tak si snad hodím provaz. Rychle se snažím něco s tím vším udělat a připravit vše na druhý pokus. Za polních podmínek na palubě se mi podaří provizorně vše rozchodit. Zkouška, opět zapisuje na kartu, tak snad bude ještě šance. Opět skáči na svou vyhlídku a hledám na hladině. Hodina, dvě, tři a nic. Skipper, že je čas končit a musíme otočit. Z toho štěstí po vynoření jsem na palubě prožíval ty nejhorší okamžiky.

Vorvaň (Physeter macrocephalus) zdroj:

Druhý pokus

Vorvaň (Physeter macrocephalus) zdroj:

Pomalu se vracíme ke břehu a všichni se rozhlíží, zda ještě nebude šance. Nic, vorvani prostě nikde. Míjíme jednoho rybáře a ten ukazuje za nás, že tam před nějakou dobou viděl samce vorvaně. Zkoušíme ještě jednu pomalou otočku. Ovšem bez úspěchu a kapitán opět stočí příď ke břehu. Pro dnešek asi konec, snad další den. Má nálada je na bodě mrazu.
V ten moment skipper vykřikne, že viděl vodotrysk za námi. Otáčíme o sto šedesát stupňů a na plný výkon dvou silných motoru vyrážíme k velrybě. Skáči dolu, brýle, ploutve, naposledy zkouším foťák. A už zpomalujeme. Z dálky jen slyším „go“ přepadám do vody a vidím velkého vorvaně kousek od sebe. Pluji k němu a on pomalu klesá hlavou nahoru a ocasem dolů. Zastaví se asi v pěti metrech a svisle tam zůstává. Nadplouvám nad něj a fotím o sto šest. Raději už kontroluji a vypadá to, že všechny fotky tam jsou. Kamarádka pluje na druhou stranu a vorvaň se k ní podívá a pomalu vyplouvá k ní. Pak stačí jeden jeho pohyb a je zase hlavou u mě. Vystoupá zpět k hladině a pozoruje nás. Takto jsme si jeho pozornost tahali přes půl hodiny. Pak se ohnul ve hřbetě a kolmo se ponořil. Škrábeme se zpět na palubu a skipper říká, že jdeme na druhý pokus, prý viděl celé stádo. Výstroj nesundavám a po pár minutách opět padáme do vody. Tentokrát už k šestičlenné skupince. Nejdřív si hrají předemnou na pár metrů. Pak se pomalu dva začnou přibližovat. Sice na kameře mám objektiv rybí oko, ale když se mi přilepil vorvaň takřka na čočku, tak se snažím odkopat o pár cm dál. Jenže jemu stačí jeden pohyb a opět je u mě. Bylo slyšet pomalé cvakání a kdo ví, co si o nás toto úžasné zvíře myslelo. Po pár minutách se stádo ponořilo asi do dvaceti metrů a tam si začalo hrát. Velký samec ovšem zůstal na hladině. Doplaval jsem k němu a vlastně jsme tak splývali asi na metr vedle sebe. Neskutečný pocit, když na tak malou vzdálenost byla vedle takřka dvoumetrová tlama a oko ve velikosti tenisáku si mě prohlíželo. Byl jsem tím pohledem tak uchvácen, že jsem přestal vnímat vše kolem sebe a věnoval se jen tomuto samci. Po chvilce se podívám na levou stranu a tam najednou tři vorvani asi na dva metry ode mě a opět si mě prohlíží. Aniž bych chtěl, tak jsem se dostal mezi ně. Pomalu se přibližovali, prohlédli si mě a opět plavali dál. Nebyla z nich cítit žádná agrese. Spíš mi to přišlo, jako zvědavost a nebo hraní si s námi. Opět další asi půlhodinové plavání se skupinkou, než vorvani odpluli.

Hra

Vorvaň (Physeter macrocephalus) zdroj:

Další dny jsme měli ještě několik kontaktů. Jednou jsme narazili na mládě (cca čtyři metry) . Většinou je to tak, když rodina pluje do hloubek lovit, tak své ratolesti nechá na hladině. Nejspíš s nimi udržuje akustický kontakt i na kilometry daleko (zde jeden z mnoha problému, narůstající lodní dopravy a tím zvýšeného hluku). Po návratu z hloubek se opět celá vorvani rodina sejde a mládě se pluje nakrmit mléka. Tento mrňous pomalu připlul k nám a začal dovádět před kamerou. To se nedá jinak popsat, než že nás měl jako hračku. Otáčel se břichem nahoru či do mě chtěl drknout hlavou. Různě se kroutil a převaloval. Jako člověk, když na palandě nemůže usnout a kroutí se z boku na bok. Chtěl nás zapojit do hry a částečně se mu to povedlo, když jsem se ho snažil napodobovat a on mě se zájmem sledoval. Po pár minutách jsme ho nejspíš přestali bavit a nebo dostal rozkaz, že má připlout na svačinu a zmizel.

Moby Dick

Jak jsme zmiňoval, tak vorvani jsou dost hlučná stvoření. Rychle cvakání většinou znamená, že jsou v pohodě a kontrolují, co se děje kolem. Ovšem jedno dunivé a hluboké „denkkkk“ prý označuje dominantní postoj a hrozbu. Po všechny dny jsme zažili to první. Předposlední den to bylo ovšem jiné. Ten den jsme seskakovali k jednomu vorvani, ale po dvou pokusech, kdy vždy zmizel v hloubce jsme usoudili, že nestojí o naší společnost a vydali se hledat jiného. To se nám povedlo po několika hodinách. Než jsem seskočil do vody, tak jsem uviděl asi sto metrů od nás jeden výfuk a za ním o sto metrů dál ještě další. Že by opět skupina? Skočil jsem do vody a pluji k tomu místu. První samec propluje kolem. Čekám co ta skupina. V tom je slyšet dunivé „denkkk“,….­……… „denkkk“ a před námi se ukázaly tři velryby. Ovšem ta blíž k nám je mnohem větší než zatím všechny, které jsme viděli. Opět „denkkk“ a tento obrovský samec pluje pomalu k nám s otevřenou tlamou. „Denkkkl“ . Za ním nejspíš samice, které si chrání. Jak se dostává blíž a blíž, je vidět na jeho tlamě plno jizev. Stále pluje k nám otevřenou tlamou a já usuzuji, že tomuto zvířeti nechci křížit cestu a snažím se částečně odkopat z jeho trajektorie. Tlamu postupně začne zavírat a otvírat a na pár metrů propluje okolo nás, opět s hlasitým „denkkk“. Neskutečné, musím říct, že z tohoto zvířete šel doopravdy strach. Opět jsem si vybavil Moby Dicka a že až na tu barvu, mohl asi nějak takhle vypadat.

Z tohoto samce šel doopravdy strach. zdroj:

Vorvaň (Physeter macrocephalus) zdroj:

Balíme, naštěstí do konce už kamera začala šlapat a první krásné i šílené setkání jsem vzal jako ponaučení a dobrý příběh. Opět jsme začali jednat o povolení a možnosti se vrátit zpět. Měli jsme přislíbeno, že by to ještě šlo, ovšem do toho nám udělala čáru přes rozpočet pandemie covidu a my tak čekáme na otevření hranic a snad předjednané povolení. Doufám, že tam opět vorvaně najdeme. Námi znečištěné oceány zabijí mnoho života, včetně největších predátoru světa.