Jsme na místě.
Dostali jsme se do naší cílové destinace v městečku Simon's Town. Dnešek ještě na pohodu, připravit věci na potápění a kamery a pokud počasí bude přát, tak zítra poprvé na vodu. Zatím první informace, že sedmižbráci jsou na lokalitě a sand tedy bude štěstí. Horší to bude s bílým žralokem. U False bay ještě nejsou a u slavné Gansbaai se před třemi dny ukázalo stádo kosatek a všichni žraloci jsou pryč. Tak snad se to ještě převrátí k lepšímu.
První ponory
Tak dneska v osum jsme vyrazili na první dva ponory. Zvláštní nádech
potápění, když o kousek dál ve stejné zátoce jsem byl několikrát za
focením velkého bílého žraloka. Nicméně v tomto případě vyšlo
pravidlo, že bílý nejde do kelpu, ale bohužel jsme neměli štěstí ani na
sedmižábráky. Stádo kosatek, které tu ve False Bay nedávno bylo, tak
udělalo své a několik těchto žraloku bylo jimi zabito. Pro zajímavost,
kosatka sedmižábráka zabije a sežere pouze játra, to ostatní nechá
být.
Druhý ponor díky špatné viditelnosti proběhl kousek od přítsavu u jedné
skály. Už před zahájením ponoru nás z hladiny sledovalo několik
lachtanů a slibovalo to kontakt ve vodě. Ale zatím si moc hrát nechtěli,
takže zítra nás čeká asi lepší kolonie, která prý ráda kouše do
všeho, tak uvidíme.
Druhý ponor
Ráno se probouzíme do silného deště a chuť vyrazit na moře není
nikterak velká. Nakonec máme z báze informace, že voda stojí za to a tak
i za nepříznivého počasí vyrážíme. Plán? Opět stejné místo
v kelpu. Kelp je vlastně les podmořských chaluh, kdy každá z rostlin je
pevně uchycena u dna a roste směrem k hladině a vytváří tak hustou
změť. Fauna je v tomto prostředí bohatá a kolem se motá plno ryb, plžů
a ve spodním patře i menších druhů žraloků. Na to hlavní ovšem opět
nenarážíme, sedmižábráci prostě nejsou.
Druhý ponor jedeme k ústí zátoky False Bay. Na kameni se tu sluní několik
lachtanů a nás čeká ponor s touto hravou skupinkou. Nutné se po skoku
zakopat alespoň do pěti metrů, aby s námi tolik neházaly vlny a pak už se
nechat okousávat tou hravou čelátkou. A to doslova, dostáváme informace na
lodi, že lachtan rád kouše do všeho, ale my si to prý musíme nechat
líbit, jinak ta hra zvýší na obrátkách. Nakonec to není tak ostré, ale
i tak, chvilku si sedám u dna a nechávám je připlout blíž, koukají co
jsem zač. Jeden se mi před kamerou začne kroutit a natáčet. Nic nedělám a
jeho tím asi rozčiluju. Připluje ještě blíž a sleduje mě, co budu
dělat, vypadá jako pes, který hledá hračku a jednu právě našel. Kroutí
se a vysloveně se mi tu předvádí, přitom udržuje oční kontakt. Najednou
vyrazí ke mně a chramst do ploutve. Zkouška je rychlá a v okamžiku je zase
o kousek dál a opět sleduje, zda už mě vyprovokoval. Ale já poučen
z lodě sedím dál a musím si to nechat libit. Takže tak nějak podobně
běží čas pod vodou.
Jedeme na otevřenou vodu.
Po jednom dni bez potápění, který jsme prožili na souši a navštívili i národní park Mys Dobré naděje, opět vyražíme na otevřenou vodu. A tentokrát asi čtyřicet km od břehu za žraloky modrými a mako. Cesta na lodi se pomalu vleče a já si tak říkám, co to asi bude za ponor. Nikdy jsem tento druh žraloka ještě nefotil a prý má rád kontakt, při kterém se motá a kouše do všeho. Je nutné tomu kousnutí předejít a zavčasu je odstrčit, ale i když by kousnul, tak to není nic hrozného. No, myšlenky mi přeruší zastavení a slova kapitána, že to vyzkoušíme tady. Vnadíme přes půl hodiny, než se u návnady myhne modrá ryba. Vypadá jako mazlík, něco okolo metru a půl. První modrák je tady. Ponor začíná a my se držíme u návnady v cca sedmi metrech. Je tu několik žraloků modrých, kteří připlouvají okouknout, co se tu děje. Jak se dostane dostatečně blízko, tak se pravděpodobně vidí v mé kameře a doslova se mi přilepí na oběktivu. Několikrát už musím zakročit a žraloka odstrčit. Ale chovají se ukázněně a na focení jsou to doslova modelky. První deset minut máme štěstí. Z temnoty pod námi, která klesá do více jak čtyřista metrů se vynoří torpedovité tělo nějrychlejšího žraloka na světě. Mako se na nás též připlaval podívat a já nadšený se snažím udržet fotoaparát a vyfotit tuto vzácnou parybu. Pluje kolem mě a pomalu utahuje kruh a společně tak klesáme do hloubky. Ta hra trvá chviličku než-li opět zmizí v temnotě. Ponor ukončuji po cca padesáti minutách, kdy lahev ukazuje nedostatek vzduchu. Snažím se zadržovat dech, jak se jen dá, abych prodloužil setrvání alespoň o minutku, ale nejde to do nekonečna. První ponor na volném oceánu se vydařil. Zítra jedeme na stejné místa, doufám, že budeme mít podobné štěstí.
Za modráky
Opět brzo ráno vyrážíme na volné moře za modráky. Dneska to je
extrém. Vnazení a čekání se vleče a my se dostáváme 64km od pobřeží.
Jde o dvě věci. Zajisté najít žraloky, ale i krásnou čistou vodu. Ta se
nachází v proudu Agulhas nebo Střelkového proudu, který je tak silný a
z Indicekého oceánu se dostane až do Atlantiku. Je v něm výrazně
vyšší teplota vody a modřejší prostředí a právě to vyhledávají
pelagičtí žraloci.
Vnadíme přes hodinu a nic se neukáže, oba naši guidi jsou ve vodě a
snaží se najít přítomnost žraloků, ale jako by se po nich zem slehla.
Jediné zpestření tak nastane, když se kolem naší lodě ukáže hejno
kulhohlavců a delfínů. Dvakrát skáži do vody a zkouším se k nim dostat,
ale vždy při blížícím se kontaktu jdou do hloubky, takže nic extra.
Vracíme se k vnazení. Až v pozdním odpoledni, když už jen z povinosti
koukám na návnadu v hloubce a rozlučuji se s ponorem. Myhne se kolem jeden
a za chvilku i druhý žralok modrý. Myšlenka, že dneska neuvidíme žraloka
je ta tam a já na sebe hrnu vše potřebné k ponoru. Oba žraloci jsou
větší, než ty z předešlého dne a ne jednou se vyplavou podívat až
k hladině a prohnat ptáky, které přilákala naše návnada. Nakonec ponor
trva oklo čtyřiceti minut, kdy si každý užil nájezdy a zvědavost těchto
žraloků. Čím více je poznávám, tim více je mám rád, jsou to doslova
mazlíci.
Rozloučení se s otevřenou vodou
Třetí a zároveň poslední den, kdy vyjíždíme na volný oceán, hledat žraloky modré a mako. Opět na nás čeká dlouhý den, kdy se dostáváme přes šedesát kilometrů od pevniny a několik hodin se snažíme navnadit pelagické žraloky. Podmínky jsou mnohem horší, jak předešlé dva dny, zataženo, více větru a větší vlny. Teprve odpoledne se ukáže jeden žralok modrý, zato mnohem větší, než-li předešlé dva dny. Skáči do vody a snažím se co nejrychleji zakopat k návnadě a stabilizovat se. Voda je trochu do zelena, ale vše vynahradí přítulnost žraloka, který si doslova ke každému plave pro pomazlení. Ne jednou ho mám přilepeného na kameře tak, že už se ani nedá fotit. Jako by ta zvířata věděla, že nás čeká poslední den a tak se přišla ukázat v plné kráse. Během pár minut se na scénu dostaví sice menší, ale o to rychlejší žralok mako. Najíždí na mě s otevřenou tlamou a v každém jeho pohybu je vidět síla tohoto druhu. I když je menší, tak z jeho svalnatého těla jde úcta. Po hodině opuštím vodu s nadšením a s plnou kartou. Díky modráci a makáči. :)
Gansbaai, žraločí město
Tak podle původního plánu, mě čekalo tři dny potápění s bílým žralokem v Gansbaai. Ale díky stálé přítomnosti kosatek u pobřeží tu žraloci prostě nejsou. Rychlá změna plánu a místo potápění vyrážím do kopečků. Pokud jde o žraloky, tak mě napadla myšlenka. Na mnoha místech kolem mořských letovisek a pláží jsou tažené tzv.: proti žraločí sítě. Jde o sítě, které mají údajně zabránit žralokům k dosažení pláže a tak oddělit plavce od těchto predátorů. Není to ale tak, jak si mnoho lidí myslí. Zaprvé, uzavření není dokonalé a zvíře se stejně na pláž dostane. Zadruhé, žraloci chycení v síti hynou, společně s mnoha jinými zvířaty, jako jsou delfíni, želvy nebo i velryby. Proč tedy investovat do těchto vražebných zařízení, která plení přírodu a raději nepřijít na něco přirozenějšího a ověřeného evolucí. Stačí přítomnost stáda kosatek a žraloci opustí oblast. Přijít jen na to, jak se žraloci o kosatkách dozví. Pořád lepší, než-li zabít už dost ohrožené zvíře.
Závěr cesty
Poslední den v Kapském městě a za hodinu vyrážíme směr letiště. Musím opět říct, že cestování po Jihoafrické republice má určité kouzlo. I když jsem tu za poslední roky byl po několikáté, tak stále je co nového nacházet. Posledních pár dní jsme projeli vinařskou oblast východně od Kapského města a ten kdo hledá klid, odpočinek a dobré víno, tak nesmí tuto oblast vynechat. Musím vyzvednout jednu zastávku, která na vašem plánu nesmí chybět, za pár korun jsme bydleli jako králove ve vinařství Rickety Bridge Winery. Vše pěkné končí a já už teď vím, že do JAR se opět brzo musím vrátit.