Co tam?
Nášim hlavním cílem bylo nafotit jednoho z top predátorů, kteří
připlouvají k tomuto ostrůvku . Kladivoun velký, dorůstá až šesti
metrů a patří mezi jedny z největších žraloků. Z celé rodiny
kladivounovitých se v literatůře řadí k těm, ktěří můžou být
potencionálně nebezpeční pro potápěče. Tato vzácná a ne vždy
jednoduše najitelná paryba do vod okolo ostrůvku Bimini připlouvá na
několik měsíců v roce.
Každý den jsme čekali i na žraloka bělavého, ale ten zůstal za útesem a
k našemu platu se nedostal.
První oťukávání
Čekalo nás celkem pět dní na moři, kde jsme podnikli osum dlouhých ponorů s tímto zvláštním žralokem. Okolo jedenácté nás vždy čekalo nalodění, příprava potápěčského vybavení a vyplouváme. Nedá se ani tvrdit na vzdálenou lokalitu, poněvadž s lodě stále vidíme na náš rezorst. Některé dny nebylo třeba ani házet návnadu do vody a stačil zvuk motorů. Pro žraloky zněl asi jako pozvánka k hostině. Do vody jde náš průvodce Neal, je třeba připravit místo pro naší skupinu a řádně navnadit žraloky. Pak už je řada na nás. Jeden po druhém padáme do nějakých deseti metrů, všichni totálně přetížení, aby nám závaží na dně pomáhalo s ukotvením. Každý si najde své místo na dně v lajně a čeká. Okolo nás se všude motají chůvičky, jde o druh žraloka, tyhle měli okolo metru až dvou a snažily se sežrat vše, co upadlo od větších příbuzných. Někdy se k nim náš krmič chová až nepřátelsky, kdy jedna chuvička po druhé je odstrkována od návnady železnou tyčí. Po několika ponorech mu dávám za pravdu a i já jsem častokrát nucen, odstrčit tohoto zvědavce, aby mi nelezl do záběru.
Kladivo připlouvá.
Pak přijdou na řadu kladiva. Připlovají ze všech stran, na jeden ponor
jsme měli až sedum ruzných žraloků. Po celou dobu se motají okolo nás.
Z prvu si člověk hlídal každé zvíře zvlášť, ale po nějaké době
jsme zjistili, že o nás nemají vůbec zájem. To jediné co je zajímalo,
bylo ukryto uvnitř barelu. I když ke konci každého ponoru zvyšovali
predátoři na aktivitě, nikdy neprojevili náznak útoku na člověka. Ani
jedna z největších samic, co jsme viděli a která dosahovala k tři a půl
metru se k nám chovala apaticky.Když lahev na dně dávala z posledního,
stačilo se obrátit, vyplout k lodi na hladinu. Automatiku přehodit na druhou
lahev a kdo chtěl, tak zase rychle zpět pod vodu.
Tři dny nás čekala změna ve viditelnosti u dna. Absence mořského proudu
v tyto dny zapříčinila, že těsně nad dnem byla viditelnost jen na pár
metrů. Nám to zhoršilo schopnoti najít žraloka a kladivům to přidalo na
aktivitě. V tu dobu bylo potápění o to zajímavější, kdy nevíte,
z jaké strany na vás žralok vyjede. Nakonec v první den co se tak stalo,
naši operátoři z bezpečnostního hlediska rozodli, že druhý ponor v ten
den nedáme.
Další plán
Cesta nebyla jen o kladivech. Dvakrát jsme popojeli k jinému útesu a
ponořili jsme se ke skaliskům, kde po pádu do vody nás obklopili žraloci
perézovi a sem tam se kolem nás mihnul menší žralok černonosí. Jeden
ponor nás čekalo potápění na místním vraku, kde jsme měli možnost
vidět krásu rosotoucího korálů, který si našel domov na této mase
železa.
Hned za našim rezortem se nacházela naučná stezka zdejším porostem.
Každé ráno před ponorem se mi tak stala cílem.
Celé odpoledne jsme pak trávili na lodi a do rezortu se tak dostali až
v pozdní odpoledne. Následovalo mytí a příprava techniky na druhý den a
pak večeře v naší hospůdce.
Vždy je naděje
Pokud jde o Bahamy, tak zde jsou jsou žraloci chráněni a nehrozí jim od lidí velké nebezpečí. Je to vidět na zdravé populaci. Jakmile se však dostanou z chráněných vod, čeká na ně plno lidských nástrah. Rád bych napsal, že budoucnost těchto tvorů je zajištěná, ale to nemohu. Žraloci ze všech moři a oceánůl mizí a je to hlavně lidskou zásluhou. Musíme najít rovnováhu a uvědomit si, že oni tam patří a my jsme hosté, že nemusíme za každou cenu vzít vše, co se nám líbí.
Bimini 2015
Malé ohlédnutí za lednovou cestou. Bahamské ostrovy a něco málo z New Yorku