Península de Magallanes

Měli jsme dvě noci ve městečku El Calafate, které je jedním z hlavních center místních turistických aktivit a dá se tu najít veškeré zázemí. Letadlo nám dosedlo odpoledne a my mysleli, že se na pohodu ubytujeme a porozhlédneme po městě a na druhý den pojedeme k ledovci. Proti našemu plánu bylo počasí, které se mělo pokazit. Takže změna a ještě ten den nasedáme do autobusu a míříme do parku Península de Magallanes, abychom viděli jeden z nejslavnějších ledovcových splazů Patagonie. Ledovec patří do Jihopatagonského ledovcového pole a s rozlohou 250km2 se považuje za třetí největší rezervoár sladké vody na Zemi. Podle měření neztrácí svůj objem, jako tomu je u jiných ledovců z důvodu globálního oteplování. V parku se sune do jezera Argentino a to dělí na dvě části, Brazo Ricko na jedné straně a na druhé Canal de los Témpanos. Bez odtoku může hladina na uzavřené straně Brazo Ricko stoupnout až o 30m oproti hlavnímu jezeru a jednou za čas se ledovec protrhne a masa vody se vleje do hlavního jezera. Nás tato podívaná sice nečekala, ale i tak těch několik hodin, včetně lodičky, která nás vzala až pod ledovec, stálo za to. Asi kdo někdy byl u ledovce, tak si dokáže představit atmosféru tajemného ticha, kterou občas prořízne rána praskajícího ledu.

El Chaltén

Druhý den půjčujeme auto a vyrážíme do čtyři hodiny vzdáleného města EL Chaltén, kde se nám naskytne neskutečný pohled na štíty okolo Cerro Torre a Cerro Chaltén. Několikrát jsem se setkal s tím, že si to lidé pletou s Torres del Paine, který leží na Chilské straně, zatímco tady jsme stále ještě na Argentinské. Během cesty měsíční krajinou potkáváme stáda lam guanako, gól byl, že každý s kým jsme se bavili, tak nás varoval, abychom během jízdy byli obzvláště ostražití na tato zvířata, která zaviní mnoho dopravních nehod. Pravdou je, že když jsme se k nim chtěli dostat blíž, tak všechna zvířata byla dost ostražitá a většinou prchla pryč místo, aby skákala do vozovky a pod kola aut. Z města El Chaltén vychází nespočet turistických cest a každý si tak může zvolit podle obtížnosti a času to své. My jsme museli být večer zpět v El Calafate, odkud nám druhý den letělo letadlo. Takže jsme šli cestou krátkých túr. Jedna z nich byla na Kondoří vrch hned za městem, odkud byl krásný výhled na celé pohoří. Pro mne ještě zpestřené tím, že jméno vyhlídky Mirador De Los Cóndores je opodstatněné a já tak měl možnost fotit i kondory andské sedící na skále. S rozpětím křídel až 3,3m a váhou 15kg patří k největším létajícím ptákům na světě. Po tom, co nám večer zmizelo světlo, tak balíme a vydáváme se cca 200km zpět. Ten týden před hlavním programem byl dost našlapaný, takže nás čeká ráno letadlo a druhý den máme v plánu stanout na dalším velkém lákadle v Argentíně, ale to zase příště.