12/2 /19
Mexiko
Poslední kontrola zavazadel a zítra opět na letiště. Tentokrát směr západ a Mexiko. Začínáme v Cancúnu, kde se na moři pokusíme nafotit jedny z nejrychlejších mořských živočichů, plachetníky při lovu. Následně přelet na západ a po nalodění a absolování cca 19 hodin plavby se nám ukáží ostrůvky Socorra. Lokalita, kam připlouvají největší manty na světě. Dále delfíni, žraloci, hejna ryb a v tuto dobu se může ukázat i keporkak. Tím to ještě nekončí a další focení je naplánované na poloostrově Baja. Budu se snažit vkládat opět nějaké informace, pokud budu na přijmu.

Plachetníci

plachetník atlantský, Istiophorus albicans zdroj:

Ráno vyplouváme z města Cancún na otevřené moře. Počasí nám dneska přeje a nás tak čeká prosluněný den na lodi. Důvod, proč tu jsme na sebe také nedal dlouho čekat a jen co jsme se dostali dál od pevniny, tak už vidíme fregatky, jak krouží nad hladinou. Dobré znamení pro to, že se pod vodou nachází hejno ryb, které doporvází nejrychlejší ryba na světě. Plachetník. Kamera, ploutve, maska. Vše připraveno a skáči rychle do vody. Jen co vyprchají bublinky z doskoku, tak podemnou vidím hejno cca deseti plachetníků, jak doprovází kouli menších ryb. Jako mořští vlci pronásledují svou kořist a když se některému zachce chutného sousta, tak jen vlitne do hejna rybek a urve si něco na zub. S tím hejnem plujeme přes deset minut. A pokaždé je scénář stejný. Jak se hejno drobných rybek dostane dal od nás, tak plachetnici zaútočí.

Delfíni

delfín skákavý, tursiops truncatus zdroj:

Druhý den se nám zvedl vítr a vlny tak ztěžují pohodlí na lodi. Ale ani to nás nezastaví a opět hledáme fregatky na obloze, které značí hejno ryb pod hladinou. Tentokrát rybí drobotinu nedoprovazi plachetnici, ale delfíni. Nezmeškám ani jediný pokus, kdy se dá jít do vody. Je slyšet delfíni pískání a cvakani, ale bíž se jim nechce, abych mohl využít rybího oka na kameře. Jak to ovšem tak bývá. Poslední ponor jdu už do vody sám a snažím se doplavat pod lovici ptáky. Jak se mi to povede, tak vidím trojici delfínů, jak plují na mě. Dostanou se na metr a jednotlivě začnou natáčet hlavu a sledovat toho divného tvora. Obkrouží mě dokola a jdou do hloubky. Snažím se je přilákat různými zvuky, což se mi povede a opět jeden připlouvá. Nažene ke mně i hejno rybek a ty nakonec využiji mé osoby a celou dobu co jsem ve vodě, tak se schovávají před predátory.

Náhrada za plachetníky

Včerejší a ani dnešní počasí nám nedovoluje se podívat na moře za plachetníky. Naštěstí je tu stále co dělat a když to včera nešlo z Cancúnu na moře, popojeli jsem jižněji do Playa del Carmen a odtud vyrazili na ponor za býčími žraloky. Místo, kde se vnadí tyto žraloci leží na dohled od přeplněných pláží s turisty, lačnících po chycení tmavší barvy pleti a asi netuší, že kousek od nich tu jsou jedni z nejnebezpeč­nějších žraloků světa. Na ponor padáme do 25m na dno, kde už krouží žraloci. Měli jsme jich cca deset a to samé samice. Z kraje jsou opatrnější a drží si odstup, ale jak čas plyne, tak se žraloci oťukali a začínají na nás najíždět ze všech stran. Při přípravě bylo řečeno, že se nemáme dotýkat těchto zvířat, ale ke konci ponoru už to ani nejde a buď mi žralok ťukne do foťáku sám a nebo ho prostě musím trochu odtlačit. Po necelé půl hodině končíme ponor a jdeme zpět na hladinu. Chvilku nás mořští dravci pronásledují cestou vzhůru, ale pak se otočí a opět padají ke dnu, kde se opět rozplavou do všech koutů.

žralok bělavý "býčí", carcharhinus leucas zdroj:

Socorro

Jsme zpět ze Socorra a tak i na signale. Tyto vulkanické ostrovy leží cca 600km od pobřeží Mexika a skládají se ze čtyř ostrovů. San Benedicto, Socorro, Roca Partida a Clárion, který je ze všech nejvzdálenější a také jediný, kde jsme se nepotapěli. Naše plavba z poloostrova Baja trvala okolo dne a už po pár hodinách jsme se dostali úplně ze signálu.
Nebudu asi popisovat každý ponor, který jsme podnikli. Tak to vezmu okrajově. Každý den jsme šli třikrát až čtyřikrát do vody s max. hloubkou ponoru 40m. Takřka na všech lokalitách nás čekaly manty atlanske. Je to ta vůbec největší mantu na světě. Její rozpětí křídel může být k 7m. Jde doopravdy o setkání s jiným druhém. Když z dálky je vidět připlouvajicí letadlo, které má ještě zájem o lidi a připlave takřka na dotek. Mě nejvíc dostávalo, když se rejnok dostal na dotek, přibrzdil a začal si potápěče prohlížet.
Dále plno žraloků na ponoru. Stříbrocípé, bělocípe, galapažske a kladivouny bronzové. Zvlášť žraloků bělocípích bylo mraky a na R. Partidě i odpočívali na různé úrovni balkónků. Tato místa s nimi sdíleli i obrovské langusty. Pravda, že jednou jsem to místo v zákrytu využil i já, to když byl dost silný proud a my se potřebovali dostat za hranu skály. Lezli jsme tam takřka ručkovaním po stěně a tak tato zákoutí se žraloky byla příjemným místem k odpočinku. Nakonec jsme stejně odpálili bojku a šli k hladině.
Další fauna se asi nedá přímo jmenovat, protože skály uprostřed oceánu lákají velké množství ryb. Osobně bych z toho ještě vypíchl tuňáka žlutoploutvého, který se na dvou ponorech ukázal a já k tomuto obrovskému tvorovi dostal úctu. A zajisté, nesmím opomenout setkání s delfíny. Kteří nás viděli a bylo pod vodou znát, jak si hrají. Dva se oždibovali hlavou k hladině a pomalu padali do hlubin. Což nám bylo i řečeno, abychom na jejich hru nepřistoupili a nepadali do hloubky s nimi.
Co dodat, cesta na místo je dlouhá, ale určitě stojí za to. Balím a jedeme prozkoumat poloostrov Baja. Pokud budu opět na signale, tak se pokusím něco vložit. Omlouvám se za trochu kostrbatý text, ale začala mi tady vynechávat klávesnice na pc a tak vše píši na mobilu.

Žralok modravý

Poslední den v Cabo San Lucas jsme si naplánovali cestu na otřevřený oceán za žraloky. Možnost vidět žraloky modravé či mako byla neodoaletné a tak opět trávíme několik hodin na lodi, aby jsme se dostali dál na oceán. Jde o pelagické žraloky, kteří se vyskytují na otevřené vodě. Během cesty potkáváme údajně plejtváka obrovského. Největšího živočicha na planetě. My tedy už vidíme jen rozvířenou vodu a po dlouhou dobu pak už nic, ale náš kapitán říkal, že jde o toto vzácné a plaché zvíře. Během dlouhého vnadění k nám připlují i delfíni, snažím se jít do vody a dostat se k nim, ale nejsou moc kontaktní a mně tak zůstává jen možnost se proplavt. Když už ztrácíme po x hodinách naději, tak se u návnady ukáže ploutvička. Povedlo se nám přilákat jednou žraloka modrého. Alespoň něco. Jdu k němu do vody a setrvám dlouhou dobu. Z kraje se zajímá jen o návnadu, ale pak se osmělí a několikrát si připlave na dotek. Se žraloky končíme a směřujeme na sever. Další plán jsou lachtani a velryby.

Zpět na Blog