14/5/14

Za kobru s Andrém

Další dobrý nápad po focení žraloků. Když je dnes špatná voda, co si takhle s Andre Hartmanem vyrazit na kapské kobry ? I když nejsem moc velký nadšenec do smrtelně jedovatých hadů, tak kývu na souhlas a začínám připravovat fotoaparáty. Co je asi potřeba? Dlouhé sklo, jak může být taková kobra od nás daleko? Ok, zabalím si ho. Posléze jsem zjistil, že takřka nemělo cenu jej sebou tahat, protože ta vzdálenost nás od kobry byla o dost menší, než jsem si původně představoval a než jsem si kdy v životě vůbec představit chtěl.

Jízda za hady

Vyrážíme andreho dodávkou za město Gansbaai v Jihoafrické republice. Pravda, už i ta dodávka se dá fotit, protože jde jistě o vůz, kterému záruční doba prošla před dlouhým stoletím a místy mám strach, zda-li se dostaneme do skal, které se rysují před námi. No nic, přestávám myslet na spolehlivost tohoto veterána a zapojuji se do vtipného rozhovoru s Andrém o ženském pokolení a autech. Kupodivu se dostáváme až pod hlavní skálu, i když se stařičké auto původně nezdálo, tak nakonec se ukázalo jako velice spolehlivé, s velkou prostupností.. Pod skálou zastavujeme a plný očekávání, ba i pochybností, vystupuji z auta. Vyházet všechno zařízení ven a ještě na posilnění lok místní brandy, která v tu chvilku přišla na kuráž vhod.

Vzhuru do skal

Jdu rovnou za Andrém a šplháme vzhůru do skal pomyslsnou stezkou. Každou chvilku se musím uhýbat nějakému kamenu, který se odloupl pod nohou a padal směrem na mě. Konečně se dostáváme na malou římsu, cca 3 na 5m na skále s úchvatným výhledem na celé žraločí město Gansbaai a kocháme se. André nečeká a vytahuje připravené nářadí v podobě ohnutého drátu, volá svého synka na pomoc a začíná se šťourat ve skalní štěrbině.

Kobra je venku

Po několika výměnách peprných slov mezi dvěma muži, se na světlo světa dostává hlavička hada. Ještěš chvilka nutného šťourání v díře a André chytá kobru za ocas a vytahuje tohoto sice krásného, ale prudce jedovatého hada ze své díry a i s hadem míří k nám. Netuším, jak jí nafotíme, když had bude v ruce Hartmana a na malé římse není dostatek místa, aby se mezi námi mohl pohybovat. To ovšem našemu jihoafrickému kamarádovi nedělá potíž a kobru, která je již značně rozrušena, pokládá vedle nás na římsu.

Focení, uskakování a zmatek…

Skvělé, sráz pod námi, prudká stěna nad námi a my stojíme na malém výčnělku, ještě s jedovatou kobrou, která je tu teď volně puštěna. Pomyslím si, „zlatí žraloci“. Zvíře se hned pustí mezi nás a odskakování všech ukazuje, že ne jen mně, tato blízkost není příjemná. Naštěstí žraločí muž kobru chytá a pokládá jí na kámen kde můžeme udělat pár fotek. Za hlasitého syčení a prskání, had reaguje na každý pohyb Andrého a člověk tak alespoň na malý okamžik se soustředí na focení, při kterém had chce uštknout někoho jiného. Před vrácením kobry do své díry, stačí ještě několikrát v našich řadách udělat rozruch, kdy si to namíří rovnou mezi nás. Nakonec putuje zpět do svého domova, kde se s ní ještě náš průvodce rozloučí něžným laškováním a plácáním paní domácí po hlavě. Když jsem tak sledoval to dovádění se smrtelně jedovatým hadem, tak mi hlavou prolétla myšlenka, " co když toho blázna uštkne, jak jej dostaneme dolů k autu?" Naštěstí se nic nestalo a my míříme všichni bez úhony zpět do auta, pravda, už s větší pokorou a kontrolou každého kroku.

Kobra kapská

Kobra kapská, patří do rozáhle skupny kober. Najdeme jí od Jihoafrické republiky po Namíbii, Botswanu a Mozambik. Její biotop je hlavně ve skalách a zarostlé bushy. I když nedorůstá délky své vzdálené příbuzné, kobry královské, tak i s rozměry něco přes metru jde o smrtelně jedovatého hada, který ma každý rok na svědomí několik lidských obětí. I přes svou nebezpečnost, do celého biotopu patří a měla by být součástí , to bohužel neplatí a tento krásný had je vytlačován lidskou populací.

(Naja nivea) Cape cobra

Zpět na Blog