25/3/16

Skotsko 2014

Jezera,hory, útesy bičované rozbouřeným mořem, bájné rytířské příběhy staré snad jak lidstvo samo, hrady, zámky, samota, mnoho ovcí, zima a whisky. To jsou asi myšlenky mnoha lidí, při vyslovení slova Skotsko.

Směr sever

Koncem července 2014 sedám v Praze do letadla a poprvé v životě letím do Skotska. V Edinburghu vyzvedávám auto a město nechávám za zády. Směr sever. Očekávána divočina ovšem nikde, místo toho projíždím okolo mnoha pastvin, menších i větších farem a vesniček. Má představa o Skotsku se částečně naplnila až v NP Cairngorms, kde je vidět původní ráz krajiny . Mířím do západní části parku, kde mám domluvné focení orlovců říčních (pandion haliaetus).

Čekání na dravce

orlovec říční (pandion haliaetus)

Budíček okolo čtvrté. První, co do sebe dokáži vpravit, je silná káva na probuzení. Posleze už mířím na předem připravenou boudu u vody. Domlouváme poslední znamení s venkovní hlídkou, která mi hlídá dění na obloze a vysílačkou informuje co se kolem děje. Slovo circleing se mi nadosmrti vryje do paměti, protože ho slyším stále. Orlovec je na místě, ale krouží jen ve výšce. „Circleing, circleing“ zní z vysílačky, monotóní circleing z ničeho nic vystřídá výkřik „dive, dive“! Mé oko letí k hledáčku a ruka sevře dálkovou spoušť od fotoaparátu. Nic se neděje, z vysílačky se po chvilce ozve klidné " circleing, circleing". Několikrát si mě takto orlovec vyzkouší, kdy naznačí útok, který nedotáhne. Opět výkřik: „dive“!!! . Tentokrát se ale z oblohy snese mohutný dravec, pařáty napřed rozrazí hladinu a v okamžiku zaberou přes metr dlouhá křídla a orlovce s uloveným pstruhem stoupá nad hladinu. Lov byl úspěšný. Na tomto místě hnízdí několik párů orlovce a tak během dvou dnů se setkávám s několika různými ptáky. Takto se to opakuje ráno i večer. Zajímavé bylo vidět, že když už se dravec rozhodnul zaútočit, tak ve většině případů tento útok byl úspěšný.

Vysočina

Po focení orlovců opouštím pohodlí baráku a vyhřáté postele a mířím do slavné Skotské Vysočiny. Od této chvíle se mi stává domovem pouze mé auto. Cestou mijím jezero Loch Shin a pokračuji dále na severozápad. Konečně poznávám to Skotsko, které jsem si představoval. Bez lidí a jen syrová krása přírody. Malé chmurky na tváři přivodí jen dotěrný hmyz v podobě muchniček, ve Skotsku se jim říká midges. Jde o pakomárce skotského (culicoides impunctatus). Stačí na okamžik otevřít okénko u auta, nebo vystrčit nos a tyto bodavé krvelačné bestie, můžu zabijet po desítkách jednou ranou. Malá rada pro lidi, kteří předpokládají, že na ně vyzrají síťkou. Také jsem si to myslel a dovezl si síťku, kterou jsem úspěšně používal na Aljašce. To se mi ovšem vymstilo jeden večer na pláži. Sedl si a nasadil síťku přes obličej. Jenže jak přes malá očka v síťce koukám na západ slunce, tak můj zrak zaostří na drobné dirky v síťce a na hmyz,který bez větších problému prolézá přes mou obranu a začíná opět hodovat na mé tváři. Výhledy na západ slunce toho dne vzdávám a odcházím zpět do auta, zabít pár stovek muchniček uvnitř.

Jiní tvorové

jelen (cervus elaphus)

Pokud jde o zvířata, tak mi bylo řečeno, že třeba jeleni (cervus elaphus) zde jsou, ale je složitější se k nim dostat. Díky nedostaku lesů, to jsou dost plachá zvířata. Když jsem zde zahlédl svého prvního jelena, při jízdě přes Vysočinu, tak jsem na něj obětoval několik desítek fotek, i když bylo jasné, že za těchto podmínek z fotky nic nebude. Ale když je to zvíře údajně tak plaché, tak to je přece velké štěstí jej spatřit a nafotit. Tyto fotky jsem mazal za pár minut. Jelenů jsem totiž viděl nezpočet a dalo se k nim i docela snadno dostat. Tedy s jednou vadou. A to opět všudypřítomných muchniček. Dále jsem za dva týdny narazil na delfíny skákavé (tursiops truncatus), lasice hranostaj (Mustela erminea), vydru říční (lutra lutra), srnec obecný (capreolus capreolus), tetřívka obecného (tetrao tetrix), orlovec říční (pandion haliaetus), ledňáček říční (alcedo atthis), pstruh obecný (salmo trutta)

Lochnesská příšera

Vysočinu pro milovníky přírody mohu jen doporučit a jistě by se dal zde vymyslet program, na dlouhé týdny pobytu. Já ovšem mám v plánu ještě na pár dní navštívit druhý skvost Skotska. Poloostov Skye, ležící na západní straně této země. Co by to bylo za návštěvu Skotska, nevidět slavnou lochnesskou příšeru a jezero Loch Ness. Beru to tedy při cestě na Skye přes vnitrozemí a město Inverness. Plánoval jsem si, jak slavnou obludu toho dne nafotím, ale měla asi jiné starosti a neukázala se. Co se však ukázalo, byli stovky turistů, kteří parkovali hned u prvního parkoviště, kde se jim naskytl výhled na niktertak zajímavé jezero. Turistický boom dosáhl vrcholu v městečku Drumnadrochit, které svou slávu založilo na tvorovi z hlubin. Můžete zde navštívit muzeum a mnoho obchodů a restaurací, které buď v názvu, či nějak tématicky směřují k Nessi. Podle mého, pro turisty živené pohádce, která slušně vydělává. Ale kdo ví, co se pod temnou hladinou jezera Loch Ness skrývá? Po několika minutách znechuceně opouštím toto místo a mířím do klidu poloostrova Skye.

delfín skákavý (tursiops truncatus). Nessi nebyla, tak jsem alespoň o kousek dál měl možnost fotit delfíny skákavé z pláže.

Poloostrov Skye

Má cesta vede k jednomu z top míst na poloostrově. Tou je skála zvana The Old Man of the Storr. Na místo přijíždím už k večeru, ale nedá mi to a i přes nepřízeň počasí jdu vzhůru. Zespodu to ani nevypadá, ale svou rychlochůzí se do slušné pozice na úroveň pilířů, dostávám něco přes tři čtvrtě hodiny. Počasí mi nepřej, vrcholky skály nadobro zakryje mrak a jemné mlžení přechází do trvalého deště. Po tmě se vracím k autu a promáčený, zmrzlý až na kost a unavený odpískávám tuto atrakci a přejíždím k vodopádům Kilt Rock. Ráno se probouzím ještě před východem slunce a na obloze není vidět ani mrak, jen hvězdy. Má rozespalá a utahaná mysl se ještě nedokázala zmátořit a díky tomu jí napadlo, že oželím focení východu na vodopádech a ještě jednou si vyběhnu do kopcu na Old Man of the Storr. Zadýchaný a běžící na vrchol jsem si trochu vyčítal tento nápad, ale když jsem se dostal na vrchol a po chvilce na obzoru vyšlo slunce. Únava a vše, co ji doprovázelo, bylo zapomenuto a já se jen kochal východem slunce. To zalilo skálu do oranžové barvy a ukázalo jedinečné představení. To ráno jsem tam seděl sám a ticho občas prořízl jen zpěv ptáků, šumění větru a bečení všudypřítomných ovcí. Zpětně musím uznat, že to byl asi nejsilnější zážitek z celého Skotska. Později jsem našel i sndnější cestu na vrchol, než šplahat od moře,a le to by nebylo ono.
Nakonec přejíždím i na vodopády Kilt Rock, kde voda padá z útesu do moře a vytváří závoj barevné duhy.
Projiždím kolem celého poloostrova. Poslední den v divočině si vybírám pro svůj spánek nejzápadnější cíp pevniny: Neist Point Lighthouse. Záměrně říkám pevniny, potože ke Skotsku patří ještě Vnější Hebridy (Isle of Lewis a North Uist).

The Old Man of the Storr

Zpět do civilizace

Na zpáteční cestě zastavuji ve městě Stirling, dříve hlavním městě Skotska. Láká mě svou histroií a legendární postavou sira Williama Wallace, který ve 13 století bojoval za nezávislost Skotska (jeho život zobrazuje film Statečné srdce). Na jeho poctu byl na kraji města vybudován památník Wallace Monument, 67metrová věž, postavená ve viktoriánském stylu. Památník stojí na útesu Abbey Cambuskenneth, na kterém, jak se věří,začal Wallace shromažďovat svou armádu k boji proti vojsku krále Edvarda I. těsně před bitvou o Stirling Bridge přes řeku Forth. Na to vše shlíží z kopce Castle Hill hrad Stirling, jeden z nejzásadnějších a největších hradů ve Skotsku. Opět je nutné se v sezóně obrnit trpělivostí, protože hrad je obležen záplavou turistů. Já jsem si vše prošel časně ráno, kdy byl ještě klid. Odpoledne odjíždím do Edinburghu. Ze kterého večer odlétám zpět do ČR.
Skotsko je krásná zem a mám už vybraná místa, kam bych se chtěl ještě podívat. Na druhou stranu, znám plno jiných míst, která mě zasáhla více, jak celé Skotsko.

Edinburgh
Zpět na Blog