9/7/14

Sardinkový run

Co to ten sardinkový run vlastně je? Předstvte si plechovku se sardinkami, kde je jedna vedle druhé. Při ranu jsou sardinky také namačkané jedna vedlé druhé, jenže rozměry této "plechovky" může být i několik desítek ba i stovek kilometrů. Sardinky takto každým rokem putuji v obrovském hejnu podél východního pobřeží jižní Afriky na sever do vod Mozambiku, kde se třou.

Hlavní hejno

Toto hejno, respektive hejna, poněvadž se z hlavního občas odtrhne jiné tzv ball, putující nezávisle na hlavním, láká mnoho predátorů. Od žraloků, delfínů, velryb až po tereje, racky a jiné mořské ptáky, kteří na hejno útočí z vrchu. Když bych to měl popsat jedním slovem, tak bych napsal: „zmatek“ a to šílený. Ale pro nadšence a milovníky přírody jde o jedno z největších představení živočišné říše na naší planetě.

Jak to začalo?

Píše se rok 2007 a já při projížení mailu, narážím na jeden od mého kmaráda, ve kterém stojí: " přidáš se k nám na sardinkáč„? To, že se chci přidat bylo jasné, jen myšlenka na částku za tento podnik mi trochu nedávala spát. Šlo doposud o nejdražší cestu, kterou jsem podnikl. Nakonec se mi povedlo dát dohromady peníze a odpověď byla jasná. "Jedu také“

V červnu opouštíme Českou republiku směr Johannesburg a následně Durban. Město v Jihoafrické republice, odkud mi začalo už mnoho cest. Tentokrát nás vyzvedá v Durbanu na letišti náš africký kamarád a směřujeme na 400km vzdálené Wild coast. Jedno z mála míst v JAR mimo parky a rezervace, kde panuje divočina. Do našeho rezortu se dostáváme pozdě večer. Čeká nás dlouhá noc, vybalit veškerou techniku a připravit se na ráno, kdy už začíná práce na moři. Jsme pozitivně nalazený. Minulá parta francouzů měla dva bolly a hlavní hejno je několik desítek km jižně. O kus dál prý jsou filmaři s Imaxu a tým z BBC. Pokud vše klapne a sardinky pojedou stále na sever stejnou rychlostí, mohli by jsme je poslední dny našeho pobytu mít hned před námi.

A vyplouváme na moře

Druhý den procházíme rychlou bezpečnotí přednáškou, vyřešit nějaké papírování a rychle dostat člun k vodě a do vody a už být na moři. Všichni jsme natěšeni a připraveni na velké divadlo. Do vzduchu pro nás vzlétá rogalo, které hledá dění na moři z ptačí perspektivy a dává na loď zprávy, kde se co děje. Pravda, pro nás létalo jen jedno rogalo a IMAX tu měl zajednaných několik letadel a vrtulník, ale rozpočet jejich a náš se také srovant nedá. První zpráva, něco se děje zhruba km od nás. Pevně se chytáme provazů na boku zodiacu a vyrážíme na určené místo. Když se blížíme, tak už je vidět hejno terejů nad hladinou. Vždy se některý odpojí a doslova to napálí rovnou do vody. Těsně nad hladinou zkloní křídla vzad a z výšky i třiceti metrů dopadá do vody. V tu chvilku si vybavím ruské kaťuše, které také střílý jednu raketu za druhou. Tady ty rakety v podobě terejů padají do vody a každý z nich se snaží ulovit tu svou rybičku. Okolo se motá i několik delfínů. Natěšeni na ponor dostáváme zprávu, že jde o malé hejno a v této viditelnosti nemá cenu chodit pod hladinu. V tu chvilku ani moc neprotestujeme. Je první den a hned tohle představení, co nás tedy bude čekat v dalších dnech, jistě dosteneme příležitost.

První velryby

Po pěti minutách delfíni zmizeli pod hladinou a ptáci se opět rozlétli. O kus dál jsou keporkaci, dostáváme echo na loď. Tak opět startujeme a míříme k nim. Nacházíme mládě, které si hraje a dobrou minutu mlátí ocasem o hladinu. Matka vedle něj ho asi kontroluje a dohlíží na něj. Pak se dají do pohybu a my vyjíždíme za nimi. Takhle je pronásledujeme dlouhé minuty. Vždy, když jdou pod vodu, tak díky předvídavosti je nadjedeme a čekáme na jejich vynoření. Po několikátem vynoření se samice rozhodne nám dát najevo, že už nejsme žádaní a plave přímo na nás. Kousek před našim člunem to zalomí a jde pod hladinu a nás její vlna odhodí o několik metrů stranou. Necháváme je jejich osudu a jedeme dál. Do odpoledne křižujeme takto oceán a fotíme defíny a keporkaky. To se děje dalších pět dní.

Vystřízlivění

Z nelibostí zjišťujeme, že voda má o několik stupňů více než je normální a přijímáme zprávu z jihu, že hlavní val sardinek najednou zmizel. Usuzujeme, že díky teplé vodě šel více do hloubky. Bohužel přijímáme tu zprávu, že ten největší útok na sardinky námi spatřený proběhl v první den, kdy jsme usoudili, že jde o malé hejno a nemá cenu chodit za ním do vody.

I za velké peníze si prostě divokou přírodu nemůžete koupit a záleží jen na ní, co vám bude chtít ukázat. Já si sice odvezl krásné zážitky a fotky s mořskými savci, ale to hlavní se nám neukázalo. Proto tuto kapitolu nemám stále uzavřenou a vím, že se musím opět vrátit.

Zpět na Blog