Harmonogram dne
Jsem ve Skjervøy na severu Norska. Máme za sebou čtvrtý den na moři, kdy se snažíme nafilmovat kosatky pod vodou. Věděl jsem, že to bude dřina, ale že až taková… Slunce, tedy slunce daleko za polárním kruhem už nevidíme, ale světlo je tu jen pár hodin ze dne, což je dost limitující ve filmování nad vodou, natož pod hladinou. Na vodu vyjíždíme ještě za šera, kolem deváté ranní. Na lokalitu, kde se častěji pohybují mořští savci to je většinou okolo hodiny plavby. Cestu nám lemují zasněžené vrcholky skal. Okolo jedenácté hodiny je nejvíce světla a tak ideální stav pro zanoření. Pokud tedy máte k čemu. Když stádo nalezneme později, tak možnosti k pořízení dobrého záběru rapidně ubývá. Kolem půl jedné až druhé vždy balíme a vracíme se mrazivou tmou zpět. Pak už příprava kamer na další den a stahování materiálu ze dne. Den jsme po dvakrát zakončili jasdnou oblohou a polární září.
Setkání a velká dřina
O setkání s mořskými savci zatím není nouze. V tomto směru máme obrovské štěstí. Hned první den narážíme na pár kosatek, jak loví u rybářské lodi. Našli jsme je kolem desáté a jsme s nimi přes dvě hodiny. Do vody ovšem nejdeme. Špatné podmínky a kolem rybářské lodě, která má ve vodě sítě plné sleďů se nesmí zanořit. Takže pro první den jen oťukávání z lodě. Druhý den jako první nacházíme keporkaky. V zátoce jich tu je několik a vždy po chvilce na hladině mizí v hloubce. K nim nemá smysl se cíleně potápět, nejsou moc hravé a za těchto podmínek pod vodou je vidět max prsní světlá ploutev. Což se mi i potvrzuje, když k jedné spící na hladině skáči do vody a snažím se k ní dostat. Jsem už na pár metrů. Nad hladinou je hora a pod vodou nic nevidím. Velrybě se to přestane líbit a jedním máchnutím obrovské ocasní ploutve mizí v hloubce. Tak si alespoň užíváme oranžové záře, která kytovce zalije. Večer ještě nácházíme kosatky, ale nedaří se nám k nim dostat. Další den je jasný plán, na prvním místě kosatky. Opět nacházíme jedno stádo, které sledujeme. Vždy, když je naděje, že plující kosatka protne naší dráhu, tak skáči do vody. Z těch desítek seskoků jsem neviděl takřka nic. Zvíře se zanoří a nebo uhne z dráhy a kalná voda udělá své. Až k odpoledni, kdy už světelné podmínky jsou dost marné, tak skáčeme ke skupině, která měla chvilku hravou náladu a párkrát samec projede okolo nás. Teprve teď si uvědomím jejich velikost. Dnešek byl opět o hlavním úkolu. A to natočit něco pod vodou. Stádo nacházíme na podobném místě, jako den předem. V jednu chvilku jsou kosatky všude a je těžké se rozhodnout, ke které skupině se přidat. Za ten den mám jen jeden záběr, kdy stádo pluje podemnou a jedna je trochu zvědavější a připluje na pár metrů se podívat, co jsem zač.
Máme neskutečné štěstí.
Každý den na moři a každý den nacházíme kosatky. Ne vždy se tedy popvede jít do vody nebo se k nim dostat tak, aby vznikl kvalitní záběr. Dnes se nám ovšem vše odvděčilo a asi přišel den „D“. Už od dopoledne naháníme několik skupin kosatek. Jsou opět po menších rodinkách kolem nás. Do toho i pár keporkaků. Přicházíme s nápadem, že mě Petr vysadí před kosatkami a odjede lodí o kousek dál. Plán se zdařil. Kosatky připlují blíže a mám tak možnost točit vteřinu za vteřinou na kameru. Podívám se nad hladinu a tam okolo sebe všude hřbetní ploutve špičkového predátora. Jen pro představu, hřbetnmí ploutev samce měří asi jako dospělý člověk. Jen co odplují, tak jdu zpoět na loď. Taktika to byla dobrá, takže jí opět zkoušíme, tentokrát už ve dvou. Kosatky opět proplují kolem a pod námi. Při pohledu zhora na kosatku je krásně vidět skvrna ve tvaru srdce za její hřbetní ploutví. Jen co odplují, máme chuť přivolat loď. Ale všimneme si, že se pod námi ještě něco děje. Prsní ploutev keporkaka prosvítá nahoru. Zvíře, ke keterému tady prý nemá cenu chodit do vody, protože při špatné viditelnosti a plachosti velryby je malá pravděpodobnost, že dojde ke kontaktu ve vodě. Tak teď si jde prohlédnout ono nás. Chvilku je pod námi a my vidíme jen matně obrys ploutve. Po asi dvou minutách se ovšem hora svalů začne zvedat. Otočí se zády dolů a nám ukáže bíle břicho. Prsními ploutvemi mi šermuje před kamerou a doslova si nás připluje prohlédnout. Rychlý pohled a stačí jedno mávnutí ocasní ploutve a přízrak opět zmizí v temné a chladné vodě. Tak tohle opravdu stálo za tu námahu.