21/7/14

Finsko 2014

Sedíme v malé budce na zemi uprostřed fisnkých lesů. Jeden fotoaparát namířený před sebe na malou paseku a druhý vystrčený k jezeru na pravé straně, směrem k ruské hranici,která je odsud vzdálená už jen pár stovek metrů. Jsme ve střední části východního Finska a čekáme, zda-li se ukáží medvědi, vlci a při velkém štěstí i rosomáci. Celkem nás zde čekají čtyři dny pobytu, během nichž navštívíme dvě lokality.

První oťukávání

Náše focení začíná až druhý den po příjezdu, neboť jsme dorazili do hlavního kempu vzdáleného od civilizace nějakých 60km až pozdě večer a všichni fotografové jsou venku na boudách. Proto máme možnost si v klidu vybalit a porozhlédnout se. Ráno si bereme pramici a vyrážíme na jezero. K naší smůle se nám elektromotor povede rozhýbat jen na pár minut a pak musíme už na obeplutí jezera vynaložit vlastních sil a pádel. Odpoledne, po setkání s ostatními, se pakujeme na první výjezd za medvědy. Ve čtyři hodiny nasedáme do aut a vyrážíme do asi patnáct kilometrů vzdálené lokality uprostřed lesů, kde strávíme noc a druhý den ráno nás opět přijedou vyzvednout.

Konečně na scéně

Medvěd hnědý (Ursus arctos)

Pomalu se blíží západ slunce a krajinu kolem nás zalije nádherné oranžové světlo. Pro fotografa ta magická chvíle, kdy má chuť mačkat spoušť na všechny strany a zachycovat i jinak fádní věci. Jenže nám tu krom krkavců a občas proletnuvšího orla nedělá nic společnost. Nakonec s upřeným a snad i trochu odevzdaným pohledem se člověk dočkal a poprvé v Evropě jsem zahlédl černou kouli vystupující z lesa za jezerem. „Medvěd“. Co teď, pujde k nám a nebo to vezme za jezerem dál do lesa. V boudě nastalo velké očekávání a nervozita. Naštěstí se po nějakých pěti minutách medvěd mihnul za lesem stojícím přímo před námi. První náš chlupáč a je vidět, že na zimu je připravený celkem solidně, když takřka táhl své panděro po zemi. Nicméně u nás moc dlouho neposečkal a odešel tak rychle, jak se ukázal. Po několika minutách z lesa vyjde další, ale s trpělivostí je na tom podobně jako první medvěd a po chvilce se nám ztrácí z dohledu. Za bílého dne jsme nakonec napočítali sedm různých medvědů, kteří prošli kolem nás.

Přenocování

Stejně silný zážitek nás čeká přes noc, kdy pod rouškou tmy šelmy dostávají kuráž a vylezají z lesa na louku před naší boudu. Díky jasné obloze a úplňku se nám naskytla možnost pozorovat tyto tvory po celou noc, kdy jejich ostražitost polevila a troufají si i na nějakých pár metrů před naše stanoviště. V jeden moment tu bylo společně až pět medvědů. I když jejich stálý pohyb vylučuje možnost focení na dlouhý čas, tak pozorovaní a poslouchání jejich funění a občasného vrčení se člověku vryje do paměti stejně silně, jako jejich focení. Pro naš fotografický cíl však všichni ráno zmizí a na místě při východu slunce zůstanou zas jen ptáci. Na osmou hodinu ranní se balíme a odjíždíme zase do hlavního kempu, kde máme volný program do odpoledne, kdy se vše opakuje.

Shrnutí

Po všechny následující dny tak máme štěstí na medvědy hnědé, kteří po čtyři dny pravidelně za světla či těsně po západu slunce vycházejí na paseku a tím nám dávají možnost něco nafotit. V páteční večer opouštíme boudu za tmy, aby jsme stačili ranní letadlo. Během noční chůze k autu mlčíme a rovnáme si myšlenky. Nakonec nám náš místní průvodce říká, že nechce večer plašit medvědy mluvou a ve mně se posilnila myšlenka, že nálepka, kterou medvědům a jiným šelmám dala západní civilizace není zas tak pravdivá, oni mají strach z lidí a snaží se nám vyhnout, jak jen to jde. Cestou zpět do kempu se s námi Finsko rozloučí slabou polární září, která na obloze visí jako závoj. Konečná bilance zní, že jsme každý večer viděli minimálně pět různých medvědů, několik orlů mořských a mnoho jiného ptactva. Vlci a ani rosomák se nám neukázali, takže věřím, že do těchto krásných míst se opět v budoucnu musím vrátit a vyzkoušet znovu štěstí.

Medvěd hnědý (Ursus arctos)
Zpět na Blog